Šejk je moje láska
Šejkovi příběhy |
|
Tady jsou všechny naše prožité zážitky. A také vaše příběhy! Příběhy mi posílejte na email frislady@email.cz a já vám je otisknu sem. MOJE PÁDY Můj první pád byl s koho jiného než s Montyho. Byli jsme na kryté hale a skákali jsme malé křížky. Nejdřív jsme je skákali s klusu a potom jsme přešli na cval. Několikrát jsme je skočili, ale pak mi Monty před křížkem spomalil do klusu. Verča ho chtěla popohnat, tak na něho zařvala a plácla ho po zadku. Monty udělal jeden cvalový skok, pak se zastavil a z místa skočil. Jakmile se mu přední nohy dotkly země, tak si ještě vyhodil a to mě dorazilo. Začala jsem klouzat ze sedla, ale naštěstí jsem se chytila jeho krku. Když jsem se nemohla udržet, tak jsem žuchla na záda. Samozřejmě jsem se potom znovu musela vyhoupnout do sedla a Verča mi řekla, že si ty křížky mám dát znova. Monty už žádnou neplechu neudělal a já jsem děkovala Bohu, že mi rodiče koupili bezpečnoustí vestu. Můj druhý pád byl z mého miláčka Šejkínka. Byl hodně podobný tomu prvnímu. Zase ten samý křížek na kryté hale. Jela jsem na ně opět cvalem, ale jakmile Šejk odskočil, nic si nepamatuju. Ne že bych spadla na hlavu nebo tak něco, ale prostě udělal nějakou blbost. Ten padesáti centimetrový křížek skočil, jak kdyby to byl dvoumetrovej skok. Samozřejmě jsem na to nebyla připravená a já jsemzase spadla. Tentokrát to ale bylo horší, protože jsem si vyrazila dech a narazila rameno. Nic jsem na sobě nedala znát, vyhoupla se (po mírném nadávání) do sedla a znovu si skočila křížek. Šejk jako by si uvědomil, že udělal chybu a skákal se mnou jako by měl na zádech porcelánovou panenku. Je prostě úžasný asi chápete proč ho mám tolik ráda. Tolik mi připomíná svým chováním člověka, který je můj dobrá kamarád a já mu proto za všechny chyby odpouštím. PŘÍBĚH PRO QUINTU OD STEFANIE NAVRÁTILOVÉ "Skutečnost nebo sen?" Jako obvykle jsem jela na vyjížďku se svým koníkem Orym. Po chvilce cválání, jsem ho pobídla do trysku a jen tak jsme přes pole letěli. Bylo to bezva! Nikdy se takhle neznášel! Co? Počkat on se vznáší a my, my, my letíme! To není možný! Pobídla jsem Oryho a on se se mnou vznesl do nebe. Páni! Letěli jsme přes bílé obláčky a já štěstím jen zářila. Nahoře jsem potkala Quintu, kobylku, která umřela při porodu. Zastavila jsem Oryho a seskočila z něj. Přistoupila jsem ke Quintě a pohladila ji. Quinta se na mě láskyplně podívala a položila si hlavu na mé rameno. Pousmála jsem se a horká slza se mi skutálela po tváři. Sedla jsem si a jeden obláček a vylovila z kapsy kousek mrkve. Quinta za mnou udělala krůček a mrkev si ode mě vzala. Ory to nevydržel a začal žárlit. Jako obvykle se vecpal vedle Quinty a čekal, jestli taky dostane. Usmála jsem se a dala mu druhý kousek mrkve. Ory vesele zařehtal a spokojeně mrkev pochroupal. Byla jsm unavená, že jsem si lehla na měkký obláček a usnula. "Stefi vstávej!" Probudila mě Naty a já si uvědomila, že jsem usnula na palandě v sedlovně. Vyběhla jsem ze sedlovny a šla se podívat na Oryho. Ory spokojeně odpočíval v boxu a na pozdrav mi zaržál. Pozdravila jsem ho a všimla si své bundy, která ležela na dvířkách jeho boxu. No jasně! Mám přece v kapse ty mrkve. Když jsem prohledala všechny kapsy, žádné mrkve jsem nenašla. To je divný, přece jsem si je tam před vyjížďkou dávala. No počkat, co když ten sen, nebyl sen? Co když jsem se opravdu dostala do nebe a potakala jsem Quintu? Asi se nikdy nedozvím, co se stalo a kde jsem byla, ale budu si to pamatovat navždy. Věnováno nejlepší kobylce, kterou jsem kdy poznala. Quinta..... Jak jsme se Šejkem potkali Bylo to na táboře v Radíkově. Tohohle koníka jsem si tam moc nevšímala nebo jsem si ho ani všimnout nechtěla. Všechno začalo až na takové malé soutěži. Byla to taková parkurodrezůra a já jsem seděla na lavičce a sledovala lidi kteří závodili. Modlila jsem se abych dostala Oryho, který zatím skákal báječně. A potom se ozvalo ,,Natálie Blaťáková'' a co čert nechtěl dostala jsem právě Šejka. Znervozněla jsem ještě víc a říkala jsem si ,, Já to nezvládnu, ten Šejk se určitě vyhne a já spadnu'' , ale přesto jsem se snažila jít z hlavou vstyčenou a tvářit se jako, že jsem takových blbých závodů jela stovky, ale opak byl pravdou. Na ničem podobným jsem ještě nikdy nebyla, no bodejť by jo když jsem jezdila jenom jeden jediný týden! Říkala jsem si co tam vlastně dělám, vždyť jsem snad ještě takový překážky nikdy neviděla natož abych je skákala!!!!!! Ještě, že jsem se přihlásila do kategorie ,,krok''. Mezi překážkama jsme mohli naklusat a já už jsem se holkám chlubila, že to celý překlusám a vyhraju. No jo ale sedět a hledět je něco jinýho než jet. A tak abych se neztrapnila tak jsem si řekla, že aspoň naklušu mezi těma strašnýma překážkama. Vyskočila jsem na Šejka a někdo mi vrazil do ruky bičík se kterým jsem ještě neměla tu čest. Naklonila jsem se k Šejkovu uchu a pošeptala jsem mu ,,My to musíme vyhrát jasný?'' a Šejk se na mě podíval a mě se zdálo, že přikývnul. V té chvíli jsem se do Šejka naprosto zbáznila. A tak jsme vyjeli, první krok objet dvě bedny jsme už měli za sebou. ,,Pane Bože ted je na řadě klus.'' říkala jsem si vduchu. Tak jedem Šejku a bylo to, úspěšně jsme naklusali na překážku. Ale když jsem chtěla Šejka těsně před překážkou dát zpátky do kroku tak si v klidu klusal dál. Já jsem se modlila abych to přežila, protože ten trojskok se my zdál být hrozně velkej. A hop, hop a hop, už to bylo za náma a já si jen oddychla. Fajn teď na čtyři sekundy zastavit a znovu se rozjet do kroku. Ale problém byl asi v tom, že jsem řekla těch pět kouzelných slov. Šejk si je asi zapamatoval a jakmile jsem řekla pět, tak se zase rozklusal. ,,To je moje smrt''říkám si, protože předemnou se hrozivě tyčila největší překážka - kříž. Ten okamžik kdy jsem letěla na Šejkovi vzduchem byl dlouhej a já jsem skoro ani nevnímala užaslé pohledy a výkřiky všech ostatních. A najednou buch. Vyletěla mi noha ze třmenu a já jsem se nebezpečně nahýbala na levou stranu. ,,No tak, to zvládneš, už jenom ty kavalety'' řekla jsem si a kavalety už byly za mnou a snima i druhá noha bez třmenu. Naštěstí jsem dojela v pořádku a seskočila jsem ze Šejka. Podívala jsem se na překážky a musela jsem se rozesmát. Ty překážky byly naprosto malinký. Ten trojskok byly naprosto nevinné malé kavalety, které byli pouze dvaceticentimetrové a křížek měl jenom třicet centimetrů. Ale tenhle klusací úlet stál zato, protože jsme se Šejkem obsadili PRVNÍ místo!!!!!!!! Všichni gratulovali a já jsem byla štastná a vděčná Šejkovi nejlepšímu koni, kterého jsem potkala.
Jak jsme se seznámili se Stefkou aneb jak pro mě začali existovat koně
Všechno to začalo takhle. S Terkou jsme chodili na ZŠ Nedvědova a rozhodli jsme se, že půjdeme na gympl. Nakonec jsme se tam dostali a byl tu první školní den. Škola mi připadala velká a hrozně chaotická. Hned první den jsem si všimla ve třídě takové malé blondýnky, která seděla v první lavici a bavila se ze Sabčou. Už ani nevím jak jsme se seznámili ani to kdy jsem se dozvěděla její jméno. Stefka milovala koně a pro mě byli úplně jako z jiného světa. Měla jsem je ráda, ale nikdy jsem na nich nejezdila, no prostě jsem je neznala. Nakonec jsem se Stefkou skamarádila a ta mi povídala furt o koních a já jsem se do nich zamilovala. Strašně jsem na nich chtěla jezdit a jít na nějakej tábor. A to se nakonec splnilo. Vyplnila jsem přihlášku a šla jsem se zeptat Stefi jestli nechce jet se mnou a ona souhlasila. Napučovala mi knížky o koních a já jsem získala trochu teorie o tom jak vlastně na koni jezdit. A přišel čas tábora a to den D. Přijeli jsme do Radíkova a já jsem si to místo hned oblíbila. Šli jsme do stájí a já uviděla Orphíka. No ale už odbočuju, to bude zas v jiném příběhu. No abych to zhrnula. V současnosti jsme si blízké kamarádky a společně jezdíme do Radíkova dát si pořádně do těla při tréninku a taky se odreagovat od té strašné školy.
Jak jsem přišla do Radíkova aneb tábor, koně, Radíkov Do Radíkova jsem poprvé přijela na tábor. Je to takový místečko v lese, kde jsou koně, hospůdka, houby, les no všechno je to tam hezký. Když jsem tam dorazila už tam na mě čekala Stefi. Já jsem byla taková vyjukaná, že kolem mě pořád projíždí koně a všude byl takovej chaos. Stefka byla naprosto v pohodě a tak jme šli do stájí, kde jsem uviděla Orphíka (čti Orfíka) a jiný koně. Vrátili jsme se zpátky a nám přiřadili chatku. Byli jsme v ní ještě z dvěma holkama, který se jmenovali Hanka a Domča. Obě to tady znali a už celkem uměli jezdit, takže jsem tam byla nejnezkušenější. Převlíkli jsme se a šli jsme na jízdárnu, kde jsme měli ukázat co umíme. Sedla jsem si na Barona a ten se mnou začal odcházet přímo do stájí a tvářil se přitom jako andílek
Tento článek je naprosto strašnej. Je strašnej v tom, že bude o Kyberitovi, kterého ukradli z výběhu!!!!!! S Kyberitem jsme se potkali poprvé na táboře. Byl to nádhernej anglický plnokrevnk. Vůbec nekousal ani nic podobnýho, no prostě miláček. Jednoho dne ho ukradli (bylo to 10.11.08) z výběhu. Proto vás prosím pomozte mi ho najít. Moc nám všem chybí!!!!!!!!! Serafina No jak už jistě víte do Radíkova přivezli moc nádhernou kobylku jménem Serafina. Seznámili jsme se asi takhle... Jednou jsem přemluvila svou kamarádku Verču, aby si šla se mnou zajezdit do Radíkova. V Radíkově nikdy nebyla, takže samozřejmě chtěla ukázat všechny koníky a říct co se jim líbí a co ne, no znáte to. Tak jsme tedy konešně dorazili do Radíkova a Verča nadšeně vystoupila z auta a společně jsme běželi do stáje. Vešli jsme dovnitř a ... kde jsou koně? Všihny totiž byli na vyjížďce. Tak je půjdeme podívat do druhé stáje. Pár koníků tam bylo, tak jsem je Verče představila. Ale co to? Tady měl stát Zlaťák! Dívám se nevěřícně do boxu, kde stojí nádherná ryzka. Podívala jsem se tedy na box, kde byla tabulka se jménem Serafina. Serafina? Páni, holka ty jseš ale krasavice. Řeknu si v duchu a pokračujeme stájí dál. Asi po pěti minutách vyjdeme a za námi vede Verča (trenérka) Serafinu. Páni, ani jsem si nevšimla, že Verča byla v Serafinině boxu. No teda v tom světle je ještě krásnejší. To je asi všechno, ale moc bych si přála se jednou na Serafině projet. Je vážně nádherná!!!!!!!
Moje první vyjížďka Moje první vyjížďka byla naprosto úžasná. Sice jsem neměla Šejkínka, ale vůbec toho nelituju! Měla jsem Baronka, který byl naprosto skvělý. V Radíkově jsem nebyla sama, ale byla se mnou i moje malá sestřenice, která se taky chtěla podívat na koníky. Sice to vypadalo, jako by se jich bála, obzvláště Barona. N vyjížďce nás bylo pět. Verča P. na Geretovi, já na Baronovi, a potom jeli Ory , Šejk a Monty. Zezačátku jsem byla trochu nervózní, ale jak jsme vjeli do lesa, všechna tréma ze mě spadla. Ale zase znovu na mě skočila, když jsem se Verči zeptala, jestli si mám při cvalu stoupnout do třmenů, nebo vytírat sedlo. "Stoupni si do třmenů", řekla Verča. A ptom řekla větu, při které jsem skoro nadskočila "Však to zachvíli uvidíš". Takže teď budeme cválat. Páni, můj první cval v terénu. A to my Laila říkala, že si s Baronem užiju, protože jde strašně dopředu. V tom měla pravdu. Ale jakmile jsme nacválali, tréma zse spadla, a já už jsem byla v pohodě. Byl to ten nekrásnější zážitek. Věřte nebo ne, bylo to ještě lepší než když jsem vyhrála ten parkurek. Tenhle zážitek byl nepopsatelný, ale každá koňák, který už svůj první cval v terénu zažil ví o čem mluvím. Pak jsme se brodili přes potok, což taky nebyl zážitek k zahození. Taky jsem zažila svůj první cval do kopce a přeskok přes takový tlustší klacek. Moje první vyjížďka dopadla na jedničku a všem co se na ní podíleli moc děkuju. Však ti o kom mluvím to ví. |
Můj mega křížek (první skok v mém životě ) :)
. Ostatní holky na mě řvali, že ho mám zatočit a zastavit. Nojo, ale jak když jsem na koni seděla poprvé. Tak jsem si získala moje první nepřátele
. Nakonec mě dali do první skupiny. Druhej den jsme šli zase jezdit. Celej tábor jsme jezdili z vodičem a nebyla to vůbec žádná zábava. Ta nastala až třetí den táboru, kdy jsme začali klusat a jezdit přes kavalety. Jezdili jsme na vyjiždky, na jízdárnu, hráli hry a starali jsme se o koně. Bylo to tam dobrý a dokonce jsem si tam i zaskákala. Bylo to tam super a ten kdo se tam chce přihlásit tak honem!!!!! Od té doby do Radíkova jezdím každou sobotu a pokaždé je tam legrace.
Nějakej tábor (úplně dole je Kuba)
Kyberite, kde jsi??!!
